MŮJ PŘÍBĚH

Jogínův žlučník

Ležím v práci v jednačce na stole. Ty stanovy akciovky už dnes nedopíšu. Bolí mě břicho, boky. Ukrutně. Nemohu se nadechnout. Nemohu vlastně udělat žádný pohyb… Na pohotovosti v nemocnici: „Máte žlučové kameny. Četná ložiska. Doporučujeme okamžitou hospitalizaci a následnou operaci.“

Nechala jsem si je… své žlučové kameny, svůj potlačovaný hněv…

Proč zrovna teď? Praktikuji hathajógu, zajímám se o jógovou filozofii, mantry, mám indického učitele, učím se sanskrtské texty, už tři měsíce nejím maso?!

Brečím

Sedím na záchodě, dívám se na svůj těhotenský test a brečím. Zdráhavě vysvětluji příteli po telefonu, že letos s ním a kamarády do vinného sklípku nepojedu. Mám pocit, že pro mne teď všechno končí, veškerá zábava, můj dosavadní život. Co teď?

Na gynekologii mi doktor potvrdí mé domněnky. Ve stejný den, kdy svému příteli oznamuji, že jsem těhotná, mi říká, že mu lékaři objevili druhou metastázu na plicích, po šesti letech od amputace nohy po prodělaném osteosarkomu kolene. Co teď? Brečím.

Rodím. Bolí to už dlouho. A ještě dlouho bude. Nedokážu se uvolnit! Pustit jej. Bojím se odvážit se vstoupit do neznáma, projevit se. Jak to? A to mám vše teoreticky nastudováno – přes Michela Odenta po Aby porod nebolel. Pravidelné plavání, těhotenská jóga, řádný odpočinek na velký výkon a porodní plán s bondingem miminka k tomu.

Zatnu zuby a vydržím to. „Maminko, nebuďte tak hlasitá, to vás zbytečně vyčerpává.“ Zabrala jsem, poslechla a zvládla to. Ale rodit podruhé, pěkně děkuji, už nechci…

Takto jsem to měla dříve. Nedůvěřovala si, zcela se nepřijímala, měla vše pod kontrolou a (vy)držela to. Litovala jsem se. Dokud jsem neprožila a nepochopila, co je být… ve své síle.

Ve své síle

Tentokrát je to jiné. Jsem ve své síle. Jsem napojena na svůj dech a tvořivé síly uvnitř svého těla. Společně to zvládneme. Přijímám četnější kontrakce, protože mi brzy přivedou na svět druhé miminko. Těším se, až jej pochovám v náručí. Podporují mě klidná motivační slova mé duly a stisknutí ruky manžela. Cítím se v bezpečí. Začínám být však opět netrpělivá… Kdy už to bude?

Teď už vím, potřebuji jej pustit, nezadržovat, uvolnit se. Přestávám vnímat okolí a slova lékařky. Dovolím si to a brzy na to se na svět dostane náš druhý chlapeček. Vítej! Život je krásný! Druhý den bych rodila znovu…

Co mě posunulo dál

Po porodu prvního syna jsem se začala zajímat o ekologičtější přístup k životu, naučila jsem se konečně dobře vařit polévky (a také s láskou a chutí mnohé jiné věci), udělala si kurz dětské jógy, vyzkoušela si plavání s miminky a zjistila, že nemusím být pro spokojenost svého miminka všude (mimo jiné i v tom bazéně).

Objevila jsem ženské kruhy, tajemství ženské cykličnosti, homeopatii a waldorfskou školku.

Při porodu druhého syna jsem okusila ženskou sílu, která je jemná a spočívá v přijímání, je prosta boje a nátlaku. Ale znáte to, život je cesta a hází nám pod nohy stále nějaké klacky, rozumějte příležitosti, výzvy. A je na nás, jak se k takovým výzvám postavíme. Tedy, zda klacek raději obejdeme, nebo se nebojíme jej uchopit, konfrontovat se s ním, odhodit a jít dál.

Ekzém druhorozeného syna byl výzvou, látkové plenky a založení jógového studia Jóga Jáma také. V neposlední řadě jsem začala odhalovat své temnoty, překračovat svou komfortní zónu… a to mě posunulo dál.

Jsem doma

Stojím po kolena v ledové vodě. Bolest mě píchá svými ostny do kotníků. Hlava chce utéct pryč a volá o pomoc, avšak tělo ji neposlouchá. Je rozhodnuté. Noří se pokojně až po krk hlouběji do vody. Začíná Advent. Slunce svítí, ale vzduch je mrazivý.

Přijímám to. Cítím se naplněná. Dokonalá, taková, jaká jsem. Nechci nic dokazovat ostatním. Otužuji své tělo a tím utužuji svou vůli, odvahu a intuici.

Hlasitými výdechy dostávám ven napětí a pochybnosti. Dostala jsem se k sobě. Jsem doma…

Jóga Jáma

Učím jógu jako lektor již bezmála patnáct let. Začínala jsem dynamičtějšími styly jógy a dostala se až k hathajóze. Fascinuje mě jógová filozofie, práce s čakrami a ájurvéda. Stále se mám co učit a stále mě to baví. Studio Jóga Jáma si žije téměř 8 let, společně se svou kolegyní Pavlínou jsem byla u jeho narození a podporuji jeho růst stále ráda dále.

Jóga v mém podání neznamená jen praktikovat jógu pomalu, ale také po málu. Tedy každodenní patnáctiminutová praxe je mnohem přínosnější než dvouhodinová lekce jednou za týden. Ale nejsem striktní a když mé tělo potřebuje odpočinek, dopřeji mu ho.

Jelikož mé lekce vždy vyhledávaly spíše ženy, staly se mou cílovou skupinou. Baví mě zapojovat do meditací koloběh roku, luny a ženská sebe rozvojová témata. Pracuji s temperamenty, takže mé jógové lekce rozhodně nejsou nudné.

Užít si dětství

V minulosti jsem si oblíbila také jógu s předškolními dětmi. Když jsem měla na mateřské čas, několikrát týdně jsem dojížděla do školek v okolí a věnovala se každý měsíc s dětmi i učitelkami tématickým jógovým cvikům hrou a také základům meditace. V současné době již tolik volného času nemám, tudíž pořádám jednou za čas lekce věnované společnému cvičení rodičů a dětí. Posílení důvěry, společný čas věnovaný sobě a svým blízkým je k nezaplacení. A navíc mě moc motivuje, když vidím rozzářené tváře zúčastněných, že je to baví a tak jsme všichni správně.

Miluji probouzet v dětech (i v sobě) hravost, hrát si se svým dechem, nožní klenbou a mocnou fantazií. Jsem velkým fanouškem waldorfské pedagogiky. V mé práci s dětmi mě tedy též ovlivňuje roční rytmus a slavnosti waldorfských školek. Nechme děti užít si dětství.

Těhotenské sebe-vědomí

S láskou a radostí se věnuji těhotenským lekcím. Je to moje srdcová záležitost. Ráda bych předala zážitek spojený s mým druhým porodem ostatním maminkám a podpořila je v jejich síle, intuici a sebe-vědomí. V současné době vedu pouze individuální těhotenské lekce, protože individuální přístup je v těhotenství prostě nejlepší.

Eva Wasserbauerová